​

Letoun byl postaven jako součást série 500 strojů vyrobených společností Hawker Aircraft Ltd v rámci kontraktu 96273/38. Tato série byla postavena ve třech závodech Hawkeru a to Kingston-on-Thames, Brooklands and Langley v Jižní Anglii. P 3351 byl vyroben a zalétán v Brooklands.

 

P 3351 byl přelétnut 28.3.1940 do 5 Maintenance Unit v Kemble, kde byl vybaven radiostanicí, byly seřízeny a nastřeleny zbraně.

 

Pravděpodobně 31.5.1940 byl přelétnut z Tangmere do Rouen ve Francii, kde začíná jeho pestré bojové nasazení u 73. Stíhací perutě RAF v Bitvě o Francii s kódovým písmenem K.

​

Bitva o Francii

​

V bitvě o Francii létal Hurricane P3351 od konce května 1940 do 18. června 1940. Za krátkou dobu absolvoval mnoho operačních letů, kde několikrát došlo ke kontaktu, boji s německými stíhačkami a bombardéry. P3351 byl také nasazen v patrolách na ochranu lodí přepravujících vojáky zpět do Anglie v rámci operace Dynamo.

Vše se odehrávalo v době, kdy hrozila katastrofa u Dunkirku a začala slavná operace “Dynamo”.

Oficiálně, byl Hurricane P3351 zařazen do stavu 73. perutě 1.6.1940 a 3.6.1940 přeletěn z Rouen do Gaye Sgt. A.E. Scottem, kde obdržel kódové písmeno “K”. Písmeno bylo narychlo namalováno na obě strany trupu. 

 

Franciii opustil P3351 18. 6. 1940, pilotován P/O P.E Georgem Carterem, který s ním nejvíce během bitvy létal. Carter odstartoval z Nantes, poslední základny 73. squadrony ve Francii, spolu s dalšími 10 Hurricany a Handley Page Harrow, který vezl zbývající pozemní personál. Po přeletu kanálu přistály letouny v Tangmere, kde doplnily palivo a dále pokračovaly na novou mateřskou základnu v Church Fenton. 

 

Tím začala další část bojového nasazení P3351, obraně Britských ostrovů a v Bitvě o Británii.

​

Bitva o Británii a směr východ

​

73. peruť si po přesunu z Francie na letiště Church Fenton užívala chvíle odpočinku, ale nezahálela. Technika byla připravována na další střetnutí s německou Luftwaffe.

P3351 byl po údržbě a seřízení zbraní připraven na další boj. Na trupu přibyla kódová písmena TP. Celá peruť byla včetně P3351 určena v rámci 13. skupiny k nočnímu stíhání a byla uznána schopnou operačního nasazení 7. července 1940.

12. července si P3351, zařazený do Červené sekce, prošel své první bojové nasazení od Bitvy o Francii. Během intenzivního nočního výcviku 21. července 1940 Sgt.Scott v P3351 nesprávně odhadl přistávací manévr, přistál krátký a došlo k překlopení letounu na “čumák”. Scott měl dohromady nalétáno 159 solo hodin, z toho 71 hodin na letounu Hurricane.

 

32. stíhací peruť RAF (kódová písmena GZ)

 

Po opravě, která trvala zhruba měsíc, došlo ke konci Bitvy o Británii - 6. září 1940 k přesunutí P3351 ke 32. stíhací peruti RAF, která operovala z letiště Biggin Hill. Letoun měl nově instalovanou pohonnou jednotku RR Merlin III.

P3351 byl intenzivně využíván při výcviku, hlídkách nad Severním mořem a také jako kurýrní stroj při přesunech 32. perutě z Acklingtonu (nového působiště perutě) na polní letiště Woolsington. Během těchto měsíců byl nejčastěji pilotován P/O Jackem Rose, F/Sgt. Reginaldem Parrotem a F/Lt J.E. Proctorem.

 

71. (Eagle) RAF stíhací peruť amerických dobrovolníků (kódová písmena XR)

 

P3351 opět změnil působiště 21. 12. 1940. Byl zařazen ke slavné 71. stíhací peruti, složené z amerických dobrovolníků. Prvními letouny perutě byly stíhací letouny Brewster Buffalo, které byly záhy všechny zničeny při nehodách. Během listopadu 1940 začaly přicházet Hurricany Mk.I, s nimi 21. prosince taktéž P3351. Letoun byl používán k patrolám nad Severním mořem od ledna 1941. 10. března 1941 utrpěl letoun P3351 další poškození při návratu z hlídky nad Humber, pilotován P/O Sampsonem Taylorem. Poškození bylo klasifikováno v kategorii Ac (Repair beyond unit capacity). 

K 71. peruti a operačnímu létání se P3351 vrátil zhruba za měsíc – na nové mateřské letiště Martlesham Heath.

   

55.OTU – Operational Training Unit

 

Začátkem května byly Hurricany Mk.I postupně nahrazeny verzí Mk.II. P3351 opustil 71. peruť a byl zařazen k 55.OTU, kde byl pilotován letci mnoha národností.

 

60. a 51.MU – Maintenance Units

 

Letoun byl koncem srpna 1941 vyřazen z aktivní služby a určen k přestavbě na verzi Mk.II první série, formou RIW (Repairs in Works). Tomu ovšem předcházelo uskladnění u 60.MU (Maintenace Unit) ve Skipton Yorkshire a následná změna stavu na RAAA (Repaired and awaiting Allocation) a uskladnění v Fulleylove Garage, Dorden, kde byl z letounu svěšen motor. Vánoce 1941 strávil P3351 u 51.MU a 23. ledna 1942 byl zaslán k výrobci, společnosti Hawker, na modifikaci a zástavbu nové pohonné jednotky RR Merlin XX. Zde také končí letoun svůj život jako P3351 a novým seriálem DR 393 začíná jeho poslední nasazení. 

 

Sbohem Anglie

 

Letoun je 9. března 1942 přeletěn k 52.MU, jednotce která byla odpovědná za přípravu na transport po moři. Po rozebrání je P3351/DR393 zaslán po silnici do Glasgow a v rámci programu Lend-Lease připraven k nalodění na nákladní loď SS Ocean Voice, která byla zařazena do neštastného konvoje PQ 16 s cílem Murmansk, Sovětský Svaz. Na její palubě opustil letoun P3351/DR 393 3. května 1942 Anglii a započal cestu, ze které se nevrátil dlouhých 50 let.

​

Konvoj PQ 16 směr Sovětský  Svaz

​

Hurricany nebyly v Rudém letectvu ničím neobvyklým. Už v srpnu 1941 přivezl konvoj z Anglie první letouny Hurricane do Murmansku v rámci programu Lend- Lease. Letouny byly zpočátku kompletně pod správou 151. křídla, vytvořeného z 81. a 134. stíhací perutě RAF. 151. stíhacímu křídlu velel novozélanďan W/Cdr Henry N.G. Ramsbottom-Isherwood. Úkolem bylo naučit sověty létat na Hurricanech, před bojovým nasazením při ochraně konvojů a přístavů Murmansk a Archangelsk.

I přes občas staromilský přístup sovětských pilotů k létání – okruhy vždy s otevřenou kabinou a vysunutým podvozkem – byly Hurricany předány 22. září sovětskému letectvu. Během krátké doby bylo sestřeleno 16 německých letounů při ztrátě jediného Hurricanu.

Těchto 24 Hurricanů bylo pouze počátkem celé dodávky 3058 strojů. Hurricany bojovaly u Moskvy, Stalingradu, v Karélii na Voroněžském frontu. Sověti letouny modifikovali montáží podvěsů na pumy a rakety, taktéž původní kulomety byly nahrazeny kanóny ráže 20 mm a kulomety ráže 12,5 mm sovětské výroby. 

 

P3351/DR393 vyplul z Anglie 3. května a po strastiplné cestě konvoje PQ16 přistál v Murmansku 30. května 1942.

Obdržel rudé hvězdy na trup a spodní plochy křídla, další označení není známo. Byla taktéž vyměněna výzbroj. Instalovány byly 4 kanóny ráže 20mm.

Další osud letounu není, díky chybějícím záznamům, přesně znám. Byl operačně nasazen proti Luftwaffe během léta a podzimu 1942 a velmi pravděpodobně nouzově přistál v tundře během zimy 1943. Vše cenné bylo odmotováno sovětskými mechaniky a letoun byl ponechán svému osudu na dlouhých 50 let. Při renovaci byl v olejovém chladiči nalezen projektil ráže 7,9 mm, který proletěl celým chladičem motoru…

​

​