Lockheed Electra L-10A

Bylo třeba domluvit možnost Electru přeletět na pracoviště, kde by jednak byli ochotni se prací na renovaci letadla ujmout, měli na to schopnosti a hlavně k tomu měli oprávnění. Krutý americký systém občas nutí některé firmy, přeceňovat své síly     a schopnosti, ale zde na konci celého procesu musí být potvrzení autorizovaných pracovníků pověřených FAA osvědčovat letovou způsobilost. Průnik množin takových firem nebyl velký a nakonec po jednáních byla dohodnuta spolupráce s firmou Ezell Aviation v „nedalekém“ městečku Breckenridge (vzdálenost Denton – Breckenridge je asi 100 mil), Tato jednáni proběhla v červnu 2010.

 

Nejdříve však bylo nutno Electru připravit na přelet do hangáru opravárenské organizace. Ten se měl uskutečnit začátkem září. Tento termín přeletu vy cházel z odhadů času potřebného na navěšení motorů a kontroly hlavních celků letadla, aby mohl být proveden technický přelet. Harmonogram dohodnutých prací se však neplnil a projekt se dostával do skluzu z důvodů objektivních příčin. Firma Ezell Aviation jako poměrně malá firma měla „busy“ letni letovou sezónu, kdy zabezpečovala provozuschopnost většinou amerických válečných letadel tzv. warbirdů na leteckých show.

 

Je totiž na tuto činnost specializovaná. Je třeba objektivně přiznat, že majitel firmy nic neskrýval a prostě informoval, že na projektu Electry nepracuje, protože mu nezbývá kapacita. Jako většina smluv, ani u této nebyly dohodnuty sankce (kdo by o nich při domlouvání smlouvy uvažoval?), takže bylo prostě nutno se s tímto stavem smířit. Nakonec se podařilo Electru připravit na přelet a v půlce října letadlo vzlétlo po zhruba 15 letech v hangáru. Pro našince z krajů kde působí a je silně zakořeněna EASA to mělo docela zajímavý průběh. Čekal jsem, že před vystavením povolení k technickému přeletu se dostaví komise, která bude zkoumat technický stav letadla, aby „posoudila“, zda je schopno přelet představující zhruba jednu letovou hodinu absolvovat, avšak velice jsem se mýlil.

 

Majitel firmy pan Nelson Ezell vzal žádost o povoleni technického přeletu a další dokumentaci od letadla a, protože neměl k dispozici fax, tak odjel do Dentonu, kde je nejbližší úřadovna FAA a vrátil se za hodinu s povolením k letu. Ptal jsem se ho, jak je možné, že má povoleni, když letadlo nikdo z FAA neviděl. Podíval se na mě nechápavě a prohodil něco v tom smyslu, že je to přeci on a jeho firma, která má oprávnění činit rozhodnutí, která se po zralé úvaze rozhodla, že letadlo je schopno přeletu a zažádala o jeho povolení, nikoli administrativní pracovníci FAA. Zajímavé zjištění.

​

Musí říci, že jsem byl svědkem pravého amerického pragmatického přístupu, protože na Electře se prakticky přezkoušeli jenom motory a motorové přístroje, funkce podvozku a stav a funkčnost řídících ploch včetně kormidel, křidélek a klapek. Po motorových zkouškách a natankování šla Electra do vzduchu směr Breckenridge Municipal Airport.

Vše proběhlo hladce.

​

Bylo domluveno, že firma Ezell Aviation začne pracovat na provedení nálezu na letadle a navrhne odstranění nalezených závad a celá záležitost bude konzultována průběžně s tím, že letadlo by mělo být připraveno do letového stavu cca v květnu 2011. Toto je pro každého majitele letadla „kritický“ moment, kdy se „láme chleba“. Je vždy otázkou, co se na letadle najde a do jaké míry je nález opravitelný, za kolik peněz a za jak dlouho. Opět se nic nehýbalo dopředu, až , v začátkem prosince po dvou týdnech zvažování firma Ezell Aviation navrhla odstoupení od smlouvy z důvodů toho, že není schopna garantovat včasné ukončení projektu z důvodu nedostatečné kapacity.

 

Jak se později ukázalo, důvodů bylo více, včetně toho, že plánovali přestěhování pracoviště do nového většího hangáru na letišti, který se stavěl a dostali lukrativní zakázku na renovaci „warbirda“. Škoda, firma Ezell Aviation měla, pokud se nepletu udělěny dva „Golden Wrench Award“ (cena za renovaci historických letadel udělovaná při příležitosti letecké show ve městě Oshkosh). Solidnost lidí se vždy pozná v krizových situacích. Nelson Ezell navrhl domluvit práce na Electře s firmou Wichita Air Services Inc. (která se ráda prezentuje zkratkou velice konvenující pilotům, prostě WASI). Ukázalo se, že je to zřejmě dobrá volba. WASI momentálně měla volnou kapacitu (skončili práce na renovaci letadla Grumman J2F6– „Duck“ – amphibian nyní létající na Floridě v airshow Phantasy of Flight) a hlavně měla těch zlatých klíčů z Oškoše celkem 5 (později se ukázalo, že presentovat a chlubit se mohou pouze se 4, protože ten pátý si pro sebe sebral mechanik, který od nich odešel a tvrdil, že odměnu dostali hlavně jeho zásluhou).

 

Co však bylo důležitější, mohli se do práce na Electře pustit hned. Ukázalo se totiž, že „letecké“ hlavni město USA, Wichita, kde sídlí a vyrábí firmy jako Hawker-Beechcraft, Cessna zde má hlavni stan, kde se vyrábí slavné Citation Jets, sídlí zde jeden z výrobních závodů firmy Boing a donedávna zde působila Kanadská firma Bombardier, která údajně omezila výrobu a propustila hodně zaměstnanců, nemá moc zakázek a to se týkalo i firmy WASI.

​

Jak je v podobných případech „pravidlem“, firma WASI má ve Wichitě pouze část svých aktivit. Renovaci letadel se odehrává v městečku Newton asi 20 mil severně Wichity. Odehrál se podobný rituál s povolením k přeletu (tentokrát pouze faxem) a Electra se připravila na druhý přelet. Zase hlavně důkladná zkouška motorů. Z Breckenridge do Newtonu je to cca 300 NM prakticky přesně na sever přes zbytek státu Texas, cíp státu Oklahoma a do půlky Kansasu. Všechno naprostá rovina a Electra to „zvládla“ pomalým tempem letecké babičky ve výšce 6000 stop za 3:06 včetně pojíždění. Kdo by honil dámu v letech s rokem narození 1937 a hlavně před „faceliftingem“ ?  registru letadel má totiž Electra hodně starý zápis a to data 22.04.1937.

​

V tabulce je uvedena první imatrikulace v tehdejším Československu v roce 1937, výrobní číslo a všechny její volací znaky z její pohnuté historie. Ta první volačka NC17380 je Americká, protože firma Baťa pořídila toto letadlo jako náhradu za její první, starší Electru, která byla neopravitelně poškozena při nouzovém přistání nedaleko Chicaga. Baťa měl tehdy štěstí. Potřeboval letadlo pro dokončení svoji propagační cesty kolem světa a firma Lodkheed měla jedno letadlo k okamžitému odběru, protože jeho objednavatel ho neodebral.

Poté se Electra ocitla v Kansasu za poměrně velkého zájmu pracovníků firmy WASI a práce mohly opět pokračovat. Neboli opět přišlo napětí, co na staré dámě najdou odborníci. Po zhruba měsíc trvajícím nalezu byl seznam na začátku Ledna 2011 poměrně dlouhý, avšak „milosrdný“. Našlo se spousta problémů, trhlin, koroze a podobně, avšak žádná závada takového rázu, která by ukončila „aktivní“ letecký život Electry. Přirovnal bych to k malému zázraku, když si uvědomím, co má všechno letadlo za sebou. Asi to u Lockheeda dělali tak, aby to vydrželo.

​

​

Dále se domluvil postup oprav jednotlivých dílů a celků. Electra je v „negližé“ v péči mechaniků firmy WASI v Newtonu a letoun má být zalétnut po generální opravě v následujích měsících. Vše dopadlo na výbornou a po generální opravě a záletech začaly přípravy přeškolení pilotů a plány na přelet domů do České Republiky.